PAMÁTKY A VÝZNAMNÉ STAVBY

KOSTEL SV. JILJÍ A FARA samostatně
LEŠTÍRNA A BRUSÍRNA SKLA ANTONÍNA PEŠOUTA samostatně
ŠKOLNÍ BUDOVY samostatně

ZÁMEK

zámek (1927)

Významnou památkou Libice je také zámek ležící na jihozápadním okraji obce. Byl postaven Václavem Rudolfem Haugvicem v roce 1709 jako jednoduchá jednopatrová barokní stavba s hospodářským stavením, doložen roku 1719. V letech 1862-64 ho přestavěl Benedikt Boleslav z Rittersteinu. Barokní jádro stavby bylo rozšířeno o severní trakt, který byl zcela přestavěn ve slohu windsorské gotiky. Stará budova zámku byla ozdobena věžičkami s cimbuřím ve stejném duchu byla přestavěna i někdejší severní hospodářská budova, k níž byla přistavěna vysoká věž. Vystřídalo se zde mnoho vlastníků. Benedikt vymohl roku 1795 na císaři Františku II. povýšení Libice na městys s právem trhů. Dalším z významných vlastníků byl Karel Girtler z Kleebornu, který jako první začal na našem území pěstovat jetel. Po roce 1907 přistavěl předsíň. Po baronu Kleebornovi, který zemřel v roce 1924, podědila zdejší velkostatek jeho sestra Eugenie Girtler z Kleebornu. 1. června 1925 ho prodala následujícím občanům: p. Ing. Jar. Hostanovi, majiteli velkostatku ve Spačicích, Aloisu Hostanovi, presidentu soudu v Košicích a paní Bohumile Firkušné, choti hostinského z Chotěboře. Zámek zůstal proto neobydlen.

zámek (kolem 2. sv. války)

V roce 1948 byl zámek znárodněn. V roce 1949 dalo ministerstvo zemědělství zámek do vlastnictví obce. Starožitnosti, hlavně zbraně, ze zámku byly převezeny do Žlebů a do Prahy. Stát do objektu umístil národní výbor, poštu, zdravotní ordinaci i byty, vedle věže vystavěl kulturní dům se zázemím, další budovy proměnil v traktorovou stanici a kanceláře JZD, zbořil některé další stavby, včetně brány a plotů, pokácel řadu stromů, vyasfaltoval nádvoří a v přízemí do průčelí umístil desku malíři Jiřímu Hurníkovi. V roce 1958 místní národní výbor dokončil generální opravy zámku, kterou předešlého roku nedokončil Stavební podnik z Chotěboře.

zámek (1960)

Po roce 1989 se i libický zámek vrátil původnímu majiteli v restituci. K osobnímu předání došlo v roce 1993. Zámek poté střídal majitele, ale žádný do něj neinvestoval a zámek začal chátrat. Obec se ho snažila koupit, ale zabránil tomu nedostatek financí. Nakonec se podařilo v roce 2008 přilákat investora v podobě soukromé společnosti z Brna a ta zámek i s přilehlým parkem a budovami koupila od pana Frindta. Z nařízení pracovníků památkové péče ihned začala s nejnutnějšími opravami střechy. Koncem roku 2010 byla dokončena oprava zámecké věže a ukončena první etapa rekonstrukce střechy. Při ní dělníci odstranili v některých místech rozpadlé krovy a stropy, které hrozily zřícením. Obnova a zpřístupnění zámku budou podle majitele stát kolem 30 milionů korun. Necelé 2,5 milionu už společnost dala za jeho koupi, stavební úpravy spolykají zhruba 28 milionů. Na dalších 10 se odhaduje rekonstrukce hospodářských budov, nádvoří a zámeckého parku.

    

PILNŮV STATEK

Nedaleko kostela stojí Pilnův statek z konce 18. století. Obec ho v roce 1994 koupila od dědiců po zemřelé pí. Pilné, s cílem ho uchovat jako poslední typické selské stavení a jako příklad lidového stavitelství zdejší oblasti. Je zde zachován „selský“ vjezd do tohoto areálu, kamenné zárubně, klenuté stropy, typická dřevěná dvojitá okna apod. Celá koupě byla uskutečněna v roce 1996 a součástí byl i objekt stodoly s příslušným pozemkem. Rekonstrukce statku byla započata v roce 1997, trvala tři roky a stála zhruba 4 mil. Kč. Slavnostní otevření proběhlo 16. – 17. října 1999. V přízemí obytné části se nachází dvě větší místnosti s křížovou klenbou, určené pro ubytování rodin. Dále je zde klubovna (velká a malá) určené pro spolkovou činnost, rodinné oslavy a besedy. V podkroví jsou dvě větší a dvě menší místnosti sloužící jako ubytovna turistů. Stodola je upravena od roku 2002 pro pořádání akcí, např. koncertů, nebo soukromých akcí, jako jsou svatby, oslavy apod.

SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Před budovou zámku stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1883 s podstavcem z roku 1729. Původní sochu nechal v roce 1729 postavit Benedikt z Rittersteinu. O tom, zda byla původní socha rozbita či ukradena, se nedochovaly žádné písemné ani ústní zprávy.

 

MARIÁNSKÝ SLOUP (MOROVÝ SLOUP)

Uprostřed parku na náměstí stojí mariánský sloup z počátku 18. století, který sem byl po celkové opravě v roce 2002 přesunut a slavnostně 18. srpna vysvěcen. Původně stával napravo před schodištěm u vchodu do kostela, v době úpravy náměstí byl přemístěn na starý hřbitov na pravou stranu vedle kostela. Hladký sloup z křídového pískovce nese sochu Marie s Ježíškem na klíně. Výška 5,3 m.

POMNÍK OBĚTEM PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY

Pomník obětem první světové války stojící na levé straně kostela v místech bývalého hřbitova. Stavba započata v létě a dokončena 15. září roku 1921, a to z popudu faráře Josefa Bruknera a barona Karla Girtlera z Kleebornu. Pomník dodala sochařská firma Baloun a Vápeník z Hlinska. Penězi na něj přispěli farníci, ale také baron Dobřenský z Chotěboře. Celkový náklad činil 15 600 Kč. Na třech stranách pomníku jsou uvedena jména padlých občanů z celé farnosti, na přední straně nápis „Osvobozené vlasti a jejím padlým synům“. U každého jména je uvedeno stáří zemřelého a obec, ze které pocházel. Z celé libické farnosti padlo 77 občanů na různých bojištích.

Seznam padlých vojínů pdf_4

„STARÝ“ KULTURNÍ DŮM

V roce 1949 přišel podplukovník Václav Záruba s myšlenkou, aby byl v obci vybudován kulturní dům. Nejlépe vyhovující budovou byla bývalá konírna a chlév vedle zámecké věže. V říjnu 1949 započato s bouráním vnitřku konírny a chléva. Při všech těchto pracích pomáhalo mnoho občanů z Libice a okolních obcí. Uvnitř musel být vybourán nízký klenutý strop, nad nímž byly sýpky, přepážky stájové a všechno stájové a chlévské zařízení. Zazděny staré vchody a okna, probourána nová okna, dveře, zhotoven nový strop a postaveny místnosti. Celkem v kulturním domě byly zřízeny tyto místnosti: sál (20m x 10m x 6m), chodba, šatna, 2 kuchyně a spíže, klubovna, klubovnička, kabina promítací, horní chodba. 13. května 1951 byl slavnostně otevřen nový kulturní dům. Celkový náklad přestavby činil 306 337 Kčs.

8. srpna 1954 sehrála Osvětová Beseda v parku hru Aloise Jiráska LUCERNA. Velký úspěch „Lucerny“ podnítil zájem o divadlo. Největší potíž však byla okolnost, že kulturní dům neměl vyhovující jeviště. Kdokoliv potřeboval podium k podnikům, musel shánět materiál, postavit a zase rozbourat, protože podia zabrala značnou část sálu a zmenšovala tak prostor pro taneční zábavy. Bylo proto rozhodnuto o přístavbě trvalého jeviště ke kulturnímu domu. Ještě v prosinci 1954 se začalo se stavbou základů, protože ministerstvo osvěty přislíbilo částku 120 000 Kčs pod podmínkou, že peněz musí být použito do konce roku 1954. Rychle se proto začalo s nákupem materiálu a poté se samotnou stavbou. Stavba jeviště trvala 1 rok. Koncem října se začalo s nácvikem hry Aloise Jiráska „Psohlavci“, která byla vybrána pro slavnostní otevření jeviště, které se konalo 18. prosince 1955. Jeviště bylo v té době největší a nejlepší jeviště na tehdejším chotěbořském okrese. Nad oponou byl nápis „OBČANÉ OBCE LIBICE N. D. 1955 SOBĚ A SVÝM DĚTEM“. V dalším roce byly k jevišti dostavěny šatny, kulisárna a toaleta.

„NOVÝ“ KULTURNÍ DŮM

Nejvýznamnější akcí roku 1978 investičního charakteru v obci byla příprava pro zahájení výstavby společensko – kulturní budovy (kulturního domu) na pozemku bývalé zahrady u Ročňů. Provedena byla demolice budov bývalého statku spolu s vykácením stromů na zahradě a celkové vyčištění pozemku. I. etapa výstavby kulturně – společenské budovy byla zahájena v dubnu 1981 a dokončena byla v srpnu 1983. Dokončením stavby získala obec sál jídelny, kuchyň a kotelnu, vše začalo sloužit jako stravovací zařízení JZD. Celkový náklad byl 2 087 000 Kčs. II. Etapa stavby kulturně-společenské budovy v obci, budování společenského sálu, byla zahájena v září 1983 a dokončena v únoru 1985. Koncem roku 1984 se prováděli dokončovací práce a na začátek roku 1985 bylo připravováno slavností otevření. Celková hodnota díla byla 1 799 000 Kčs. Slavnostní otevření celé budovy se uskutečnilo 23. února 1985 a při této příležitosti proběhla prohlídka celého objektu a slavnostní veřejné zasedání MNV. Jako první akce v novém sále byl uspořádán tradiční hasičský ples.

OBECNÍ ÚŘAD, ÚŘAD MĚSTYSE

O tom, kde byl úřad původně, není nikde záznamů. Je pravděpodobné, že kancelář měl každý starosta ve svém domě nebo byla kancelář v některém domě, kde se vyučovalo. Poté se přestěhovala do současné školní budovy (postavena byla v roce 1864 jako jednopatrová, v roce 1894 bylo přistavěno druhé patro). Kdy k tomu přesně došlo, nelze dnes již zjistit. Kancelář ve škole byla dole vlevo od vchodu, kde ve dveřích byla vyříznuta výplň a nahrazena dřevěným uzavíracím okénkem. 10. prosince 1946 byla přemístěna kancelář místního národního výboru ze školy do Pazderkova hostince čp. 35. V roce 1949 byla kancelář přestěhována z hostince do domku čp. 2 u zámku. Po odchodu politické školy stavebních závodů se zámek uvolnil, proto bylo jeho prázdných místností využito pro místní účely. Kancelář se poté přestěhovala do zámku. Z důvodu navrácení zámku v roce 1992 původnímu majiteli, byla zahájena rekonstrukce domu čp. 47 na nový obecní úřad, poštovní úřad a knihovnu. V roce 1993 se obecní úřad přestěhoval do nově rekonstruované budovy čp. 47.

POŠTA

Dříve byl z obecního rozpočtu placen poštovní posel a nejbližší pošta byla v Německé (Havlíčkově) Brodě. Poté patřila Libice poštou do Chotěboře. Až v roce 1886 byl v obci zřízen c. k. poštovní a telegrafní úřad s telefonem, který vedla manželka zdejšího učitele Františka Sedlického. Byl umístěn v domě čp. 2. V roce 1892 byla schválena přestavba domu čp. 9, který od obce koupil učitel František Sedlický. V něm zařídil poštovní úřad. Datumové poštovní razítko znělo: Libice u Chotěboře. Neznámo kdy, se úřad přestěhoval do domu čp. 19. V květnu 1955 byla v obci zrušena kancelář okresního spotřebního družstva (zvaného Selpo), která byla umístěna v zámku. Do uvolněné místnosti byl poštovní úřad přestěhován. Poštu přiváželo poštovní auto. Čtyři doručovatelé roznášeli zásilky do Libice, samot, Libické Lhotky, Dolních Sokolovců, Bezděkova, Štěpánova, Kladrub, Lhůty, Suché, Lánů, Barovic, Chloumku, Křemenice a Nehodovky. Od roku 1993, kdy došlo k navrácení zámku v restituci, sídlí pošta v rekonstruované budově obecního úřadu čp. 47.

KINO

Kino bylo v Libici nad Doubravou zřízeno v roce 1951 v kulturním domě („starém“). Komise státního filmu prohlédla kulturní dům a doporučila zřízení státního kina. Z toho důvodu musela být postavena promítací kabina. První promítaný film byl 9. prosince 1951 „Vzbouření na vsi“. Kino bylo vybaveno promítačkou na úzký film Meopton II s uhlíkovou lampou. Od 1. dubna 1957 převzal místní kino do své správy MNV. Představení byla hrána jen v sobotu nebo v neděli a od 1. září 1957 zavedena představení i ve středu. V těchto letech hrálo kino kolem 65 představení ročně, na které přišlo průměrně kolem 5 200 osob. Během roku 1962 byl kinu přidělen nový promítací stroj, jenž byl instalován ve dnech 24. a 25. prosince. Zakoupil jej ONV v Havlíčkově Brodě za 9 500 Kčs. Od 1. ledna 1979 přešlo kino pod správu Osvětové besedy. Po celý rok byla prováděna pravidelná propagace filmových představení pomocí vývěsných skříněk a místního rozhlasu. Po postavení „nového“ kulturního domu v roce 1985 se přestal starý využívat a kino přestalo promítat. V letních měsících 1987 byla obnovena činnost místního kina, které promítalo 1x týdně v zasedací místnosti MNV v zámku. Na začátku 90. let ukončilo kino svou činnost.

PIVOVAR

V obci také stále stojí budova bývalého pivovaru. Starší budova se čtyřmi pyramidními štíty, kde se vařilo světlé pivo libické od roku 1731 až do roku 1905 (v roce 1875 vykazuje 350 věder a 6 kádí, okolo roku 1900 asi 600 hl piva, kolem roku 1890 sládkem Karel Černý, poté Alois Koudelka). Pivovar pěstoval na Libici i vlastní chmel. Protože pivovar patřil zdejšímu velkostatku, žádala obec velkostatek, aby přebytečnou vodu z pivovaru přepustil obci a umožnil tak zřízení obecní kašny, o níž se uvažovalo. Později zde byla stáčírna piva Jeníkovského pivovaru až do roku 1947, kdy byla zrušena. Poté byl objekt pivovaru konfiskován posledním majitelům Václavu a Marii Milnerovým z Golčova Jeníkova. Správcem konfiskátu byl MNV. Kterému byl v roce 1950 převeden do vlastnictví.

LIHOVAR

Svou historii měl i starý lihovar postavený v empírovém slohu. Postaven byl pravděpodobně kolem roku 1850 jako vinopalna. Majitelem panského lihovaru bylo před rokem 1925 „Družstvo lihovarů“. Poté patřil Ing. Hostanovi, který jej zřejmě koupil v roce 1925 spolu s libickým velkostatkem. V roce 1936 je dodatečně připojen na nově vybudovaný vodovod. V roce 1937 byl k lihovaru postaven nový komín. Boj proti alkoholismu, vyhlášený v celé republice, způsobil pokles spotřeby lihovin. Z toho důvodu byl od 1. listopadu 1958 zrušen. Brambory, které vykoupil na pálení, byly odvezeny k jiným účelům. V letech 1969-1971 byla provedena demolice a zůstalo jen obytné stavení. 10. března 1973 byl zbourán komín.

HASIČSKÁ ZBROJNICE

V květnu 1986 byla zahájena výstavba nové hasičské zbrojnice v Libici. Nejprve byl zbourán objekt „u Neuwirtů“, po vyčištění celého prostoru započala v následujících měsících samotná stavba, na které se nejvíce podíleli členové místního hasičského sboru. Slavnostní otevření nové hasičské zbrojnice proběhlo 19. května 1989.
Po rekonstrukci druhé nadzemní podlaží hasičské zbrojnice v roce 1992 byla vybudována ordinace obvodního lékaře a ordinace zubního lékaře (zubní později zrušena).

MLÝNY

Kroměšín / Obstův mlýn (30. léta 20. stol.)

Němcův mlýn (čp. 83) se nachází za obcí, za mostem přes Doubravu vpravo nad (bývalým) jezem. Byl postaven na počátku 20. století. Za mostem, při silnici do Chotěboře, je zachován dvoupodlažní Obstův mlýn (čp. 74) z roku 1913. Podle záznamů zde pravděpodobně jako první v roce 1843 byla postavena papírna. V katastru Libice byly ještě dva mlýny U Kulhánků čp. 73 (dříve pila) a v Libické Lhotce u Pešků čp. 18.

HOSTINCE A VÝČEPY

První záznamy o založení 3 kořalečních výčepů jsou z roku 1835. Další dva byly povoleny v roce 1866. V roce 1878 byly povoleny další dva výčepy, a celkem v tomto roce byly v obci 3 hospody a 8 kořalečních výčepů. Tyto podniky byly v následujících domech: čp. 1, 3, 14, 19, 31, 33, 35, 36, 37, 43, 51 a 88. Například Šalamoun Tausig koupil ročně jen 104 l kořalky po 12 kr a prodával ji po 18 krejcarech. Zdejší hostinští museli v roce 1882 prohlásit, že nebudou užívat pivních tlakostrojů, ale že budou čepovati pouze pípou a Jan Šmíd přestal provozovat hostinskou živnost. V roce 1886 bylo v Libici 7 kořalečních výčepů. Obec v roce 1896 povolila hostinskou živnost p. Josefu Neuwirthovi, který koupil dům čp. 37, a p. Františku Pazderkovi, který koupil dům čp. 34 a 35. V roce 1907 byla povolena stavba kuchyně v hostinci p. Pazderky, proto tento dům dostal dvě čísla popisná 34 a 35. Aloisu Neuwirthovi byla v roce 1946 znovu udělena hostinská a výčepnická koncese v čp. 37. Obnovena byla koncese také Arnoldu Riemerovi z Libice, čp. 33, které se jí musel v roce 1941 vzdát z rasových důvodů. MNV usiloval v roce 1958 o zrušení jednoho ze dvou hostinců, aby v něm mohla být prodejna kovového zboží, ale nebylo to povoleno. 2. října 1959 byl zrušen hostinec u Neuwirthů v čp. 37. V současné době jsou v obci dva hostince. Jeden v kulturním domě a druhý hostinec „U Bambuchů“ čp. 34, původně panská zájezdní hospoda zajímavá svými hlubokými sklepy s vlastní kanalizací. (dříve Pazderkův hostinec)

  

PRODEJNY, KRAMÁŘSTVÍ, KUPECTVÍ

V roce 1899 bylo zamítnuto povolení k výčepu vína u kupce J. Hávy v čp. 34/35, ale byl dán souhlas s rozšířením jeho kramářství na kupectví. V Libici byla v roce 1934 postavena Baťova prodejna obuvi (čp. 28). V roce 1955 byly v obci tyto prodejny: obuvi v čp. 28, potravin v čp. 32, pohostinství v čp. 35 a v čp. 37, masa a uzenin v čp. 37. V lednu 1961 byla zrušena místní prodejna masa v čp. 37. Jednou týdně přivážela maso pojízdná prodejna. Jednota měla v obci prodejnu smíšeného zboží v čp. 32, prodejnu obuvi a prádla v čp. 28 a pohostinství v čp. 35. Chléb pekl Leopold Vltavský v čp. 87. 21. března 1962 byla otevřena samoobsluha v čp. 37 a od 1. října prodejna mléka a pečiva v čp. 32. Na podzim 1969 byly provedeny povrchové přípravy ke stavbě obchodního domu. Začátkem roku 1971 se započalo se stavbou, ke konci roku byla hotová hrubá stavba. Po kolaudaci odkoupila obchodní dům Jednota H. Brod. V lednu 1973 byl slavnostně otevřen nový obchodní dům, ve kterém byl soustředěn prodej potravin, mléka, pečiva, ovoce, masa, obuvi, textilu a průmyslového zboží, zaměstnány zde byly čtyři prodavačky. Ze staré samoobsluhy byl zřízen sklad stavebnin Jednoty. Staré prodejny obuvi, zeleniny a mléka byly prodány. V roce 1988 probíhala přístavba nákupního střediska. V dalším roce byla postupně dávána do provozu. Obchod je v obci zachován i dnes, ale již není majetkem Jednoty.

Autor: Bc. Vladimír Stehno

Zdroj: Kronika Libice nad Doubravou (1958)
Pamětní kniha (1928)
Pamětní kniha divadelního spolku spolu se zápisy o činnosti Osvětové Besedy 1955-1963
100 let požárního sboru Libice nad Doubravou – 1883 až 1983
Wirth, Z. (1906): Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, svazek 23.

  •  
  •  
  •  

Komentáře jsou zakázány.