OSOBNOSTI – LIDÉ

JERRY JELINEK – „POZDRAV Z LIBICE PO VÍCE NEŽ 50 LETECH“ – Článek o rodině, žijící v Libici nad Doubravou na začátku 20. století.

ČENĚK JŮZL (†1916)

Byl to oblíbený a významný zdejší farář, který se přistěhoval roku 1898 z Nové Vsi, děkan, vikář, člen okresního školního výboru, rytíř řádu císaře Františka Josefa I. Za jeho působení oživuje svou činnost Čtenářská Beseda a její divadelní odbor připravuje výpravnější divadelní hru „Strakonický dudák“ (1899). V roce 1911 jmenován čestným členem spolku Čtenářská Beseda za jeho divadelní činnost, za práci při svěcení praporu 26. 9. 1909 a za nezištnou podporu Besedy. Byl mu dán čestný diplom. Od roku 1912 byl čestným občanem obce, protože vykonal pro obec mnoho dobrého, např. daroval státní dluhopis 200 K; každoročně dával všem chudým k vánocům po 2 K; osázel farskou stráň; zvelebil chrám; obětoval mnoho peněz na rozšiřování tiskovin „Štít“, „sv. Vojtěch“, „Kříž“, „Marii“; mnoho farních pozemků pronajal atd. Za své jmenování čestným občanem daroval farář Jůzl pro chudé 100 K. Zemřel 18. dubna 1916 po dlouhé chorobě ochrnutím srdce.

JIŘÍ HORNÍK (*1916,†1969)

Jiří Horník

Akademický malíř, narozen 5. 9. 1916 v Libici nad Doubravou, zemřel 30. 4. 1961 v Praze. Studoval na pražské Akademii (školy – 1935 – 45, J. Loukota, V. Nowak, J. Obrovský) a na l.École des Beaux – Arts v Paříži (1948 – 49). V roce 1946 byl přijat za člena Umělecké besedy. Po osvobození se stal členem II. krajského střediska Svazu československých výtvarných umělců.

Cesty do zahraničí: Francie(1947-1948), Holandsko (1956).

Samostatné výstavy: Kladno (1941), Chotěboř (1943), Havlíčkův Brod (1943 – 1947), Alšova síň Umělecké besedy – Praha (1951), Galérie Českého fondu výtvarného umění Praha (1956). Zúčastnil se výstavy Akademie výtvarných umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze (1946), mezinárodní výstavy studentů v Maison Monaco v Paříži (1948), členských výstav Umělecké besedy v II. krajském středisku Svazu československých výtvarných umělců, celostátních přehlídek výtvarného umění apod. V prvních obrazech z druhé světové války se Horník představil jako malíř citlivého zření, tlumené palety, živého malířského rukopisu.

Druhé období jeho tvorby je spojeno s pobytem v Paříži a cestami po Francii. Malířova paleta se rozjasnila, zpevnily se tvary a prostorová skladba. Horník napodoboval vzory pařížské školy, ale přetvořil podněty z moderního evropského malířství v osobitý malířský názor, v němž hlavní úlohu hrála prostorově pojatá, živá barevná plocha Katedrála v Chartres – 1947.

1974 – na průčelí zámku umístěna pamětní deska

Ve třetím období, po návratu do vlasti, se Horník musel zapojit do plnění úkolů, které před umělce vytyčilo budování socialistické společnosti a její kultury Horník malovat ostravské havíře a brigádníky. Čelil dogmatickým, zužujícím tendencím v praxi i teorii socialistického realismu. V nejlepších dílech první poloviny padesátých let zůstal věrný svému malířskému vidění a projevu. Postavám havířů udílel pádný kresebný rytmus a barevnou úhrnnost (Úderník A. Krkoška – 1950).

Ve čtvrtém a posledním období – krátce před Horníkovým předčasným skonem – se umělcův malířský svět oprostil a prohloubil. Prostorová a barevná skladba obrazu se stala harmonickou, barvy zezlátly a vyzařovaly vnitřní světlo. Horníkův malířský pohled na člověka dospěl ke zralosti a vzácné pronikavosti, malířský projev k vysoké kultivovanosti (Vlastní podobizna -1956 Ve sbírkách NG:Česající se – 1943, Bretagne – 1947, Most přes Seinu – 1947,Podobizna děvčátka – 1949, Úderník Benda – 1949, Pohled na Ostravu – 1952,Podobizna Fr. Tichého – 1956, Vlastní podobizna -1956, Praha z vltavského nábřeží 1958 – 59.V Galérii hl. města Prahy: Úderník Beránek – kolem r. 1950, Portrét matky – kolem r. 1956.

JAN LÁLA (*1938)

Jan Lála

Jan Lála se narodil 10. září 1938 v Libické Lhotce u Chotěboře, fotbalista, který hrával jako obránce. Charakteristika hráče: Technický, rychlý, v soubojích nebojácný pravý obránce. Nebál se s míčem podnikat výpady po křídle, unikal, centroval, střílel. Soupeřům odnímal míče jednoduše a čistě. Obránce dnešního moderního střihu.

Fotbalovou kariéru začal v Meteoru Žižkov. Jako dorostence Čechie Karlín ho po úspěšné reprezentaci v turnaji UEFA 1956 přivedl technický přestup do Slavie, kde prošel trenérským vedením známých slávistických jmen V. Luky a E. Seiferta. Pod vedením druhého jmenovaného už působil na místě záložníka či obránce juniorky. Do áčka jej povolal v létě 1956 Josef Bican. Během vojny působil ve fotbalovém týmu Dukly Pardubice, poté se vrátil zpět do Slavie. V závěru kariéry hrál Lála ve švýcarském Lausanne.

Největší úspěchy: učastník mistrovství světa 1962 v Chile (stříbrná medaile), člen mužstva Evropy 1964 v zápase proti Jugoslávii, 3. místo v prvním ročníku ankety Fotbalista roku, druhý nejlepší československý fotbalista roku 1967, držitel Plakety J. Maddena. V roce 1997 převzal Cenu Václava Jíry za celoživotní přínos fotbalu. V letech 1962-67 sehrál v reprezentaci 37 mezistatních utkaní a střelil jednu branku. Za první mužstvo Slavie odehrál celkem 402 utkání (143 prvoligových), vstřelil celkem 21 branek (1 v první lize).

Kluby, za které Jan Lála hrával: Meteor Žižkov, Dukla Karlín, Slavia (Dynamo) Praha (1956-1957, 1959-1969), Dukla Pardubice, Lausanne Sports , Spartak Ústí nad Labem.

Zdroj: Kronika Libice nad Doubravou (1958)
Pamětní kniha obce Libice nad Doubravou (1928)
SK Slavia Praha

  •  
  •  
  •  

Komentáře jsou zakázány.